Žebrácký víkend 23.5. - 24.5.1986
Žebrácký víkend
23.5. – 24.5.1986
V pátek jsme vyrazili vlakem ze Smíchovského nádraží do Praskoles. O víkendu se sice konaly volby ( jak se později ukázalo, úplně poslední nesvobodné ), nicméně vlak byl velmi slušně zaplněn a sedli jsme si až v Třebáni.
Z Praskoles jsme vyrazili směrem na Žebrák. Městečkem jsme prošli a zamířili ke zřícenině hradu Točník. Šli jsme přímo, jaképak okliky. Ale byla to cesta snad přes devato hor a devatero údolí. Pořád cestou necestou, nahoru a dolů, přes vlhké sady a vlhké obilí, než jsme dorazili pod poslední kopec pod hradem. Už byla tma a byli jsme dost znavení. Vyhlédli jsme si místo pro přenocování v kupce sena, jenže zvědavost nám nedala a jen se svíčkou v ruce jsme se vydali na strastiplnou cestu do kopce na hrad. Zrovna v místě, kam se nám podařilo došplhat k hradní zdi, byla cedulka : Do července hrad uzavřen. To však pro nás nic neznamenalo a do hradu jsme se dostali přes skálu a lešení. Uvnitř hrad psobil mohutným dojmem – zachovalé vysoké zdi, brány, průjezdy, vyvrácený dub Václava IV. ( s tím jsme si později málem zatopili ). Našli jsme i místnosti se stropem, kde jsme se nakonec rozhodli přespat. Vrátili jsme se pod kopec ke kupce sena pro batohy a hurá zase zpátky. V příkrém kopci jsme už náš bláznivý nápad proklínali. Ale nakonec se nám podařilo dostat do hradu i Halušku ( zdolat lešení pro ní byl problém ), usušit věci nad ohněm, ohniště uklidit a v klidu usnout.
Ráno jsme si prohlédli nápisy na stěnách. Některé byly i 100 let staré. Kolem hradu už bylo dosti turistů, takže jsme hrad opustili s myšlenkou, že se sem někdy vrátíme, až budou opravy u konce.
Pod kopcem jsme si u kupky sena poděkovali za večerní bláznivý nápad s cestou do hradu. Kupka sena byla přímo v zatáčce motokrosového závodiště a od rána zde probíhal trénink na odpolední závod. Nevyspali bychom se. Kousek od Točníku je také zřícenina hradu Žebrák, i tu jsme navštívili. Cestou jsme se pobavili nad jedním chlévem, dočasně přebudovaným na volební místnost. Z městečka Žebrák nás odvezl autobus do Levína. Odtud jsme chtěli pěšky na Koněpruské jeskyně. Cesta nebyla značená, i zeptali jsme se místních. Jedni nás poslali dolů, druzí zase nahoru po vesnici. Vzali jsme to středem – a byla to ta správná cesta. Krátké občerstvení jsme si dopřáli v restauraci v Popovicích, vyšlápli jsme dvě maxi stoupání a nakonec jsme silně promokli. Ke Koněpruským jeskyním jsme dorazili 10 minut po tom, co do nich vpustili poslední výpravu. Zatažená obloha nevěstila nic dobrého a po krátké poradě jsme se usnesli výpravu předčasně ukončit. Pěšky jsme došli do Berouna a odjeli vlakem do Prahy.