Elektronická kronika skupinky bývalých zemědělců

Tak to jsme my. Rok je uveden na nápisu. Zleva : Petr N., Monika, Hanka, Katka, Petr Ž. ( Monika s námi chodila do třídy a na téhle exkurzi se s námi vyfotila, aby nebyla na obrázku sama ).

Poprvé jsme se oficiálně všichni potkali začátkem září 1983 při našem prvním dnu na střední škole zemědělsko-technické v Brandýse n.L. V tu dobu ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že se potkávají lidé, kteří budou ještě po mnoho a mnoho let poutáni určitým pocitem soudržnosti.

A hned uděláme malou odbočku. To slovo "oficiálně" jsem v minulém odstavci uvedl schválně. Ano. Málo známým faktem je, že někteří jsme se potkali už dříve... Samozřejmě, asi jsme se viděli už před tím u příjímacích zkoušek, z těch si ale pamatuju jenom to, že mě do školy přivezl táta naší Škodou 105 a pak zase odvezl.

Mám na mysli spíše divadelní kariéru Petra Ž., který byl členem činoherního uměleckého souboru základní devítileté školy Na Korábu. A zde jsem ho měl možnost, bylo to v květnu 1983, vidět v jeho životní roli muzikanta v Jiráskově Lucerně. Měl jsem příležitost studovat jeho vyzrálý herecký projev a procítěné šibalství, kterým prodchl svou, zdánlivě jen málo významnou postavu takovým způsobem, že odsoudil paní kněžnu, vodníka i Haničku jen do role statistů....Takovou možnost a příležitost jsem měl. Ovšem, byli jsme tehdy v osmé třídě, plni probouzejícího se uvědomování rozdílů mezi chlapci a děvčaty, v hledišti byla navíc tma, takže byla využita možnost a příležitost studovat něco úplně jiného... Abych nevypadal jako kulturní barbar tak dodávám, že Lucernu jsem později viděl v Národním divadle a  vodníka hrál pan Kemr.

Ale zpět k začátkům Cereritu..

Během prvních dvou ročníků se různě obměňovaly kamarádské skupiny. Vznikaly různé kombinace, kdo s kým a jak moc kamarádil. Vlastně si už ani nějak zvlášť nevybavuji detaily. Až přišla doba, mohlo to být někdy začátkem třetího ročníku, tedy podzim roku 1985, kdy jsme oba Petrové seděli v jedné lavici, za námi Katka s Monikou a za nimi Hanka s Hedvikou. Před námi pak na zdi visel reklamní leták na výrobek Ripcord. Byl kreslený, plný všelijakých druhů ovoce a zeleniny. Zvláště dýně v levém dolním rohu nás všechny přitahovala. Plakát nás často inspiroval k různým pijákovým vzkazům.

V roce 1986 jsme pak začali vyrážet společně na různé akce. Začalo to víkendovým výletem na Zbořený Kostelec a Konopiště, pokračovalo výletem na Točník a před prázdninami víkendem na Svojšickém Letorostu. V dalším období převažovaly akce kratší - bruslení, lyžování, zase nějaké Svojšice. A také jsme byli se třídou na vinobraní - nádherná akce. Naše kronika se neztratila, takže výčet akcí i s popisem se průběžně bude přenášet do téhle elektronické kroniky.

V roce 1992 jsme navázali u příležitosti pátého výročí od maturity na tradici společným víkendem v Kamenici. Pak přišla poměrně dlouhá odmlka. Petrové občas zašli na pivo, jednou vyrazili na víkend na Šumavu, Petr N. čas od času potkával Katku ( někde mám fortky z dětského maškarního plesu ve Vinoři ), ale o Hance byly informace sporé...

Až jednou jsme se tak potkali s Katkou a ta vyslovila onu památnou větu : "Mohli bychom se někdy sejít jako kompletní Cererit." Ovšem, trvalo to ještě nějakou dobu. Ona památná věta mohla padnout někdy na podzim 2004 nebo na jaře 2005. Až v listopadu onoho roku jsme se sešli alepoň ve třech na třídním minisrazu a Dni otevřených dveří na naší střední škole v Brandýse. A začátkem března 2006 proběhla po téměř čtrnácti letech konečně další společná akce. Víkend v Jizerských horách. Jak jsme okamžitě zjistili, naše puberta zůstala stále na stejné úrovni, fyzicky jsme se také až tak nezměnili, takže jistě ještě nějaké společné akce podnikneme.

A copak se asi stalo s tím plakátem Ripcord, který stál u zrodu Cereritu ? Jak by se vyjímal na nějaké současné akci ? Kdo ví... Nebo snad  ....? Možná je stopa špatná, takže v tuhle chvíli nebudu nic ani naznačovat a necháme se překvapit.....