Oktávkou na Borek - 10.8.2006
Tak to trochu trvalo, než se nám zase povedlo takhle se kolektivně potkat. Přišlo léto a rozprchli jsme se všemi směry na dovolené a těch termínů, kdybychom se mohli vidět, bylo skutečně poskromnu.
Až 10.srpna....
To bylo tak..
Už jsme s Petrem dlouho plánovali, že na naší Oktávce uděláme výměnu olejů, nějak na to dosud taky nevyšel čas. Jeden týden jsme to ještě museli nakonec zrušit, ale na 10.srpna už to vypadalo nadějně. Petr přišel ještě s ideou, vypravit se po výměně olejů na zkušební jízdu za Hankou na její chatu na Borek.
Časově to vycházelo dost napnutě. Pokud jsme chtěli výlet stihnout, nesměla nás práce až příliš zdržet.
Olej v motoru jsem tedy vyměnil již ve středu. V duchu jsem si k tomu rozhodnutí blahořečil. Jednak to zabralo spoustu času a jednak jsem se u toho až nechutně zamatlal. Také jsem musel tu černou vyjetou kaši nějak uklidit, včetně očisty veškerého použitého nářadí.
Během dne jsem také vyzkoušel, jak by na tom byla časově Katka, a i u ní vypadal výhled nadějně.
Ve čtvrtek jsme tedy s Petrem pouze doplnili olej v převodovce a rozvodovce a vyrazili na cestu. Ve Vinoři jsme přibrali Káťu a pokračovali dál k Borku. K řízení vozidla jsem použil, jak jinak, osvědčenou rádiovou čepici, krátce zvanou „rádiovka“ ( nezaměňovat se zařízením stejného jména, stojícím nedaleko Poděbrad – ano, jak po něm Káťa nedávno lezla ).
Cesta příjemně ubíhala, k cíli jsme se přiblížili dokonce moc brzy – Hančiny kolegyně, které byly na Borku na pracovní návštěvě, ještě neměly dojedeny ryby, které se podávaly k večeři. Zřejmě měly dost kostí.
Tak jsme zatím navštívili přírodní koupaliště na Lhotě. Bylo tam pusto a prázdno. A to zrovna nepršelo a bylo jistě nějakých alespoň 16 stupňů.
A protože už se nám nikam jinam nechtělo, dojeli jsme k Hance, přestože děvčata ještě nebyla po večeři. Čas jsme chtěli využít nějakou kolektivní míčovou hrou, ovšem Hanka není na chatě pro takové radovánky vybavena. Nicméně nalezla alespoň badmintonovou soupravu. Ve hře jsme se ovšem museli prostřídat. Ten mizerný košíček si ale létal kam chtěl, což se naštěstí nechalo vysvětlit dujícím větrem a přibývajícím soumrakem. I když ruku na srdce, ani ve chvílích, kdy zrovna nedulo a bylo ještě vidět, to létalo, kam se tomu zachtělo. Alespoň mně.
Děvčata mezitím dojedla, tak nastal čas krátké zábavy a rozhovorů. Petr na etapy vyvezl děvčata Oktávkou po okolí. Nakonec si nechal Hanku, které vozidlo i na chvíli zapůjčil k řízení.
My jsme v mezidobí s Káťou dopili sklenky červeného vína a pro pokročilou hodinu přišel čas na zpáteční cestu. Ta byla zpestřena policejní kontrolou na okraji Vinoře. Ovšem, my co máme svá vozidla v řádném technickém stavu, se takových kontrol nemusíme obávat.
O kus dále jsme pak vysadili Káťu a dorazili k nám do Počernic.
Dle komentářů, které mi po akci dorazily, se oktávkový výlet setkal s úspěchem nejen u mně.
Bylo to fajn se zase takhle vidět.
Tak kdy zase příště ?...
A to je ona – naše Oktávie