Co dělá lenochod, když hoří prales ?
18. 2. 2009
Tak tahle otázka byla takovou asi největší hláškou letošní tradiční cererití akce Sněženky a machři zase po x letech... Děti máme zase o rok starší a my jsme zase o kus zkušenější lyžaři a lyžařky. Novákovic část výpravy dorazila až v sobotu dopoledne na sjezdovku a zbytek se sešel na chatě u Pepy v Desné už v pátek. Letos nedošlo na tradiční večerní lyžování, zřejmě jsme všichni od posledka poněkud zpohodlněli.. V sobotu jsme svojí návštěvou poctili Tanvaldský Špičák. Sněžilo, ostatně sněžilo celý víkend bez přestání, a lyže na čerstvém sněhu moc nejely. A rovinka na červené sjezdovce se prostě nedala žádným způsobem přejet bez píchání a bruslení. Děvčata byla letos nějaká dominantní, my chlapi jsme se marně dožadovali zastávky u bufetu.. Nakonec nám ale přeci jen jedna zastávka k občerstvení u stánku byla poskytnuta. Odpoledne jsme se zastavili i v chatě Na Špičáku na oběd.. Úrovní obsluhy jsme byli překvapeni.. Něco tak pomalého a zdlouhavého již dlouho nikdo z nás nezažil.. S Káťou jsme spořádali porci obzvláště tuhých knedlíků plněných uzeným a zasypaných syntetickým zelím. Na zbytek výpravy vybyl ještě kuřecí řízek s hranolky.. Při čekání na placení už jsme měli trochu obavy, zda stihneme ještě vůbec něco sjet. Spekulovali jsme o možnosti odejít bez placení, ale bylo nám jasné, že obsluha moc dobře ví, že se snědenými obědy v břiše daleko neutečeme... Nicméně jsme se dočkali a i jsme ještě stihli jezdit..
Po návratu na chatu jsme se ihned statečně postavili k náročným úkolům typu vypít všechny plechovky s pivem, všechny s vínem, svařit co nejvíce svařáku a stláskat co nejvíce vynikající Hančiny sekané.. Děti, no možná už bude lepší tohle označení vynechat, když je holkám devatenáct, Ivuška se Šárkou tentokrát nešly na diskotéku a já jsme se nenechal přemluvit k vyfocení svého pozadí..
V neděli jsme se rozhodli vyzkoušet Harrachov.. Zabalit a vypravit se nám zabralo poměrně dost času, ale jezdíme na hory za zábavou, ne se uštvat.. Sjezd sněhovým korytem od Pepovy chaty byl adrenalinovým řidičským zážitkem, ale Petrův nový černý ďábel, moje Dášenka i Káti autobus z té zkoušky vyšli se ctí... Dál nás cestou zklamal nový člen skupiny, navigátor Karel, který nevěděl, kde v Harrachově zaparkovat.. Ale také se možná jenom mstil za to, že byl v noci sám v autě, opuštěný a promrzlý.. Ale zaparkovali jsme a několik hodin se mohli věnovat sjezdování.. V horní pasáži, kterou jsme se naučili zvládat bravurním způsobem, bylo přirozené sněžení doplněné ještě umělým a nebylo ani vidět, po čemže se to lyže vůbec pohybují... Jeden zkušenější lyžař v této pasáži předvedl náročný akrobatický kousek - hvězdu s lyžemi. Střední a spodní část sjezdovky byla hojně zaplněna lyžaři a někdy nebylo jednoduché se jim všem vyhnout. Občas došlo i k nějaké dramatičtější situaci, když se někdo pustil do manévru, u kterého projevený optimistický výhled nebyl správnou myšlenkou.. A zase jsme museli děvčata dlóóuho přemlouvat k zastávce u stánku.. Ozkoušeli jsme různé sjezdovky a na konec lyžování jsme se odměnili posezením v restaurantu.. Lanovka mezitím dojezdila a silniční masakr při hromadném odjezdu poněkud polevil.. Den končil a s ním i naše společná akce.. Vydali jsme se k domovům a povede-li se to, pojedeme příští rok zase...
Jo, a co že to dělá lenochod, když hoří les ? Hoří taky...
Po návratu na chatu jsme se ihned statečně postavili k náročným úkolům typu vypít všechny plechovky s pivem, všechny s vínem, svařit co nejvíce svařáku a stláskat co nejvíce vynikající Hančiny sekané.. Děti, no možná už bude lepší tohle označení vynechat, když je holkám devatenáct, Ivuška se Šárkou tentokrát nešly na diskotéku a já jsme se nenechal přemluvit k vyfocení svého pozadí..
V neděli jsme se rozhodli vyzkoušet Harrachov.. Zabalit a vypravit se nám zabralo poměrně dost času, ale jezdíme na hory za zábavou, ne se uštvat.. Sjezd sněhovým korytem od Pepovy chaty byl adrenalinovým řidičským zážitkem, ale Petrův nový černý ďábel, moje Dášenka i Káti autobus z té zkoušky vyšli se ctí... Dál nás cestou zklamal nový člen skupiny, navigátor Karel, který nevěděl, kde v Harrachově zaparkovat.. Ale také se možná jenom mstil za to, že byl v noci sám v autě, opuštěný a promrzlý.. Ale zaparkovali jsme a několik hodin se mohli věnovat sjezdování.. V horní pasáži, kterou jsme se naučili zvládat bravurním způsobem, bylo přirozené sněžení doplněné ještě umělým a nebylo ani vidět, po čemže se to lyže vůbec pohybují... Jeden zkušenější lyžař v této pasáži předvedl náročný akrobatický kousek - hvězdu s lyžemi. Střední a spodní část sjezdovky byla hojně zaplněna lyžaři a někdy nebylo jednoduché se jim všem vyhnout. Občas došlo i k nějaké dramatičtější situaci, když se někdo pustil do manévru, u kterého projevený optimistický výhled nebyl správnou myšlenkou.. A zase jsme museli děvčata dlóóuho přemlouvat k zastávce u stánku.. Ozkoušeli jsme různé sjezdovky a na konec lyžování jsme se odměnili posezením v restaurantu.. Lanovka mezitím dojezdila a silniční masakr při hromadném odjezdu poněkud polevil.. Den končil a s ním i naše společná akce.. Vydali jsme se k domovům a povede-li se to, pojedeme příští rok zase...
Jo, a co že to dělá lenochod, když hoří les ? Hoří taky...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář